Přítluky – malá vinařská obec s tradicí známých vinic a kvalitního vína již od 14. století. Počátky raně středověké historie jsou spojeny s církevními majiteli. Tím bylo nejstarší cisterciátské opatství na Moravě – Velehrad. Již z počátku 13. století máme zprávy o původně románském kostelíku zasvěceném sv. Markétě. Roku 1220 byl na farní kostel vysvěcen tehdejším olomouckým biskupem. Na sklonku 16. století obec získal do své držby rod Lichtenštejnů, který ji zanedlouho připojuje k rozsáhlému lednickému panství.

Lichtenštejnové také roku 1558 dovolují náboženskému hnutí novokřtěnců se usadit v místech starého mlýna náležící k Děvičkám na levém břehu řeky Dyje. Novokřtěnci si zde staví nový mlýn a zakládají osadu (dnes Nové Mlýny), která bude za několik století spojena s Přítlukami v jednu obec. Došlo k tomu v roce 1960. S Novými Mlýny se pojí i velmi tragická událost z 26. května 1936, kdy ve vlnách rozvodněné řeky Dyje utonulo 31 dětí z výletu rakvické školy.

Přítluky jsou dnes součástí národopisného regionu Hanácké Slovácko a náleží do její jižní části. K tomuto vývoji došlo po roce 1945, kdy bylo původně německé obyvatelstvo nahrazeno v osídlovacím procesu obyvatelstvem českým. Německý název obce byl Prittlach. Krásu a bohatost hanácko-slováckého kroje pro svobodnou chasu můžeme obdivovat především na přítluckých hodech. Ty se povětšinou slaví v polovině srpna a hodovému víkendu předchází ruční stavění máje. Tak již od čtvrtku zve místní i přespolní k návštěvě hodové zábavy nejznámější symbol hodů na Slovácku.

Svobodná děvčata nosí jako slavnostní kroj bohatě nabírané vrchní sukně pastelové barvy. Silueta je podpořena až šesti naškrobenými spodničkami. Kordulka bez rukávů je ve stejné barvě a stejného materiálu jako sukně, bílé rukávce upoutávají vzdušným límcem – obršlákem. Kroj je doplněn malovanými mašlemi, pentlemi, kapesníčkem a výšivkou. Ke kroji děvčata obouvají černé šněrovací kotníkové botky a do nich oblékají bílé „pupínkové“ punčochy. Podobně jako v sousedních Rakvicích či nedalekých Velkých Bílovicích si děvčata na hlavu upevňují složitě zhotovený věnec „kotúč“.

Chlapecký kroj pro svobodné rozhodně nešetří výšivkou. Tu najdeme jak na bílé košili, tak na černých soukenných kalhotách a krátké vestě bez rukávů. Pestrá výšivka však zdobí i opasek. Znakem svobodného chlapce jsou též malované mašle připevněné na vestě a sahající až na zem či klobouček „húseňáček“ s bohatou voničkou.

PhDr. Alena Káňová