| Břeclav | Bulhary | Hlohovec | Ladná | Lednice | Podivín | Přítluky | Rakvice | Valtice | V. Bílovice |
  Podivín leží na okraji nivy řeky Dyje. V bývalém záplavovém území západně a jihozápadně od města se nachází lužní lesíky a menší plochy vlhkých luk s typickou květenou a živočišstvem, mezi nimiž nechybí i vzácné a chráněné druhy. Po vodohospodářských úpravách v sedmdesátých letech vyschla většina dříve rozšířených tůní a mrtvých ramen. Vyšší terasy na sever a východ od města zabírá jednotvárná ochuzená bezlesá zemědělská krajina.Podivín je jedno z nejstarších míst na Moravě, které je uváděno v Kosmově kronice k roku 1067 jako hrad Podiuin, ležící uprostřed řeky Svratky (tj. nyní Dyje). Archeologické nálezy z katastru města jsou doloženy až z doby bronzové, ojediněle i z mladších fází pravěku. Místo samo sehrávalo zřejmě významnější roli už v době římské, jak nasvědčují nálezy mincí i pravděpodobná římská cisterna, skrývající se v dodnes dochované kapli. Cyrilice u kostela sv. Petra a Pavla, k níž se váže pověst o moravských věrozvěstech Konstantinovi-Cyrilovi a Metodějovi. Převzato z knihy Brána do kraje První zastávkou může být prohlídka Židovského hřbitova s rekonstruovanou obřadní kaplí. Druhým zastavením může být brána na tentokrát hřbitov katolický. Kovářské dílo, pocházející z období renesance, je zpracováno tak, aby při čelním pohledu na nás působilo dojmem perspektivního pohledu do dlouhé, nekonečné chodby. Návštěvník bude procházet postupně podél několika drobných sakrálních staveb jako jsou Svatá Anna z let 1850, sochy Sv. Jana Nepomuckého z roku 1742, pomyslně překročí vodní příkop a pomyslnou městskou branou vstoupí do nejstarší části Podivína. Kostel Sv. Petra a Pavla, jehož počátky sahají do první poloviny 13. století, je v kraji stavbou ojedinělou. Důkazem o jeho věku je v letech 1927 pozdně románský portál. Cyrilka je lidový název pro kapli, zasvěcenou Sv. Cyrilovi a Metodějovi, přiléhající ke kostelu. O jejím původu se dodnes vedou spory. Dříve než opustíme Podivín, můžeme se projít parkem, který svou bujnou zelení dává stín dalším drobným skulpturám církevního i světského charakteru. Najdeme zde nejen místo k odpočinku, ale současně i možnosti informací o současnosti na městském úřadě. Poslední památka, která se s námi loučí, je budova základní školy, která pochází z období let 1875 až 1905. Zcela neobvyklá je výzdoba části chodeb školy a to barevným zpracováním mapy katastru, provedeným jedním z prvních ředitelů školy. Podivín nás propouští pohledem na dnes již téměř neexistující Dolní židovskou čtvrť, která si však doposud zachovala některé atributy svého dřívějšího stavu. Vstupujeme, či vjíždíme do oblasti dříve desítek jezer, které postupem času a regulaci potoka Trkmanky a řeky Dyje ztratily svůj ráz, případně zmizely docela. Dříve ráje rybářů a pytláků, dnes objekty vzpomínek a nostalgie. Rožmberský, Třetí, Čtvrtý a Pátý – to jsou dodnes užívaná jména mostů přes stejnojmenná jezera a tůně. Turistická stezka, vhodná jak pro pěší, tak pro cyklisty, nás však hned za Podivínem vede doleva do polí a lesů, směrem k dřívější lichtensteinské Kačenárně – místu pro chov kachen a dále přes regulovanou řeku Dyji k Janohradu, zcela ojedinělé zřícenině, svým vzhledem připomínající stavbu z 13. století, pocházející však z roku 1807. Zde můžeme navázat na stezky zeleně značené, které nás přivedou přímo do zámeckého parku. Při zpáteční cestě doporučujeme trasu podél regulované řeky Dyje, kde asi v polovině cesty – u splavu – je možnost koupele v proudící chladivé a čisté vodě. Pro rybáře začíná cesta nejlépe v podivínském Šutráku, na nové, regulované Dyji, případně v tajemných a romantických zákrutech staré Dyje. |
| design by Zbyněk Poulíček | © Obec Lednice, 2005 |