PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI

Niva řeky Dyje

V nedávní minulosti tekla řeka Dyje v přirozeném  meandrujícím korytě a vytvářela slepá a mrtvá ramena i trvalé či periodické  tůně, lemované původními luhy. Ekosystémy mokřadů, měkkého a tvrdého luhu a nivních luk vytvářely nesmírně bohatá druhová společenstva rostin a živočichů. Po provedených vodohospodářských úpravách, regulaci a ohrázování řeky a výstavbě vodního díla Nové Mlýny došlo k vysoušení krajiny, poklesu hladiny spodních vod o 1-1,5m a degradaci všech typů společenstev. V současné době vzniklo několik projektů revitalizace této říční krajiny. V roce 1993 byla oblast zapsána do seznamu Ramsarské konvence pod názvem Mokřady dolního toku Dyje s cílem obnovit alespoň částečně říční krajinu ojedinělou nejen u nás, ale i ve střední Evropě.

Vznik slepých a mrtvých ramen

V nivě Dyje vytvářejí rostlinná společenstva uspořádaný sled vázaný na podzemní a záplavovou vodu. Poblíž pobřežní čáry řeky se vytvářejí zóny s různým typem vegetace. Na bahnitých nánosech dne a břehů jsou to porosty rdesna obojživelného, husté a vysoké plochy chrastice rákosovité a kopřivy dvoudomé. Řeka je transportní cestou semen různých rostlin, které se uchycují v pobřežní zóně a šíří se z ní dál. Na nejvlhčích místech na březích tůní má místo měkký luh. Tvoří jej rychle rostoucí dřeviny vrby bílé a křehké, topolu bílého a černého, topolu osiky a olše lepkavé a keře bezu černého, po kterých obtáčí liány chmele obecného a potměchutě popínavé. V létě připomíná měkký luh deštný prales. Na výše položených místech navazuje na luh tvrdý. Pro stromové patro jsou charakteristickými dřevinami dub letní, jasan ztepilý, jilm vaz, habr obecný, babyka obecná a lípa malolistá. V bylinném porostu je pozoruhodný jarní aspekt, kdy stromy ještě nemají listí, a na půdu dopadá dostatek světla. Tehdy rozkvétají tisíce květin – česnek medvědí, dymnivka dutá, orsej jarní, ladoňka vídeňská, sněženka podsněžník a další.

V pravěku vznikly odlesněním nivy lužní louky a jejich druhová skladba byla udržovaná pravidelným kosením. Snášely dlouhodobé zaplavení i následné vysušení, řeka je pravidelně při povodních hnojila a louky vytvořily bohatý ekosystém, kde na jednom metru čtverečním roste až 30 druhů rostlin, včetně vzácných a chráněných (kosatec sibiřský, šišák hrálolistý, bledule letní, ostřice černovlasá, violka slatinná, vyvýšená i nízká). Ty pak poskytují životní prostor milionům brouků, mušek, vosiček, pavouků, roztočů, stonožek a červů spolu s ještěrkami, hraboši, rejsky, krtky, ježky a ptáky, kteří je loví. Významnou lokalitou jsou velmi zachovalé Nejdecké louky. Louky v blízkosti Lednice leží v chráněném vodohospodářském území, kde se nacházejí zdroje pitné vody. Les je protkán mrtvými rameny, tůněmi, jezírky, rybníčky a kanály. Zvláště na jaře při vysokém stavu vody v řece zde voda proudí, zurčí a ožívá vodním ptactvem. V létě hladiny mnoha nádrží pokrývá okřehek a dusí v ní život. Mrtvá ramena vznikala přirozenou cestou i uměle odříznutím meandrů při napřímování toku řeky. Některá jezera byla v minulosti vyhlášena státní přírodní rezervací, jako např. jezírko Kutna, jedno z posledních nalezišť leknín u bílého v Podyjí. Dále zde rostly rdest světlý, voďanka žabí a šípatka stolistá a žily tu vzácné druhy vodního hmyzu. Vlivem vodohospodářských úprav v něm trvale poklesla hladina s negativním dopadem na život pod ní. Také Květné jezero, tůň v nivě nedaleko Obelisku, ztratilo význam ochrany pro zánik vodní květeny, která jí dala jméno, a nyní poskytuje útočiště mizejícím druhům obojživelníků. Bobří rameno dostalo své pojmenování po návratu bobrů do našich vod. Zajímavé jsou partie kolem jezera Azant a rybníčku Herdy, lokalita Pastvisko má význam ornitologický. Představu o kráse původního řečiště Dyje poskytuje Černá Dyje, zachovalý úsek řeky kolem Janohradu. Množství kanálů v lese má svůj původ ještě v dobách, kdy v lesích hospodařili Lichtenštějnové a odváděli jimi záplavovou vodu z lesů.

Jiným typem lesa je Boří les mezi Lednicí a Valticemi. Svůj název získal v 16. Století, kdy byl osázen jehličnatými stromy. V minulosti byl loveckým revírem Lichtenštejnů. Obepínala jej ohrada a býval protkán sítí udržovaných jezdeckých a kočárových cest, s loveckými pavilony a pasekami při zahajování honů. Sem směřovala také výstavba pohádkových zámečků a výsadba exotických stromů při velkorysé romantické úpravě areálu. Na břehu Prostředního rybníka se nachází dokonce arboretum cizokrajných stromů, v současnosti ale velmi zanedbané. V blízkosti je možno zahlédnout různá myslivecká zařízení, sloužící k výuce posluchačů vysoké školy.

Lednické rybníky

Lednické rybníky jsou státní přírodní rezervací, která zahrnuje vodní plochy a pobřežní vegetaci rybníků Nesyt (největší moravský rybník, 552,5 ha), Hlohovecký (105 ha), Prostřední (46 ha), Mlýnský (109 ha), Zámecký (42 ha) a Podzámecký (12 ha). Vznikly ve středověku na místě rozsáhlých bažin. Jejich význam je především ornitologický. Rybníky jsou nejen zastávkou při jarním a podzimním tahu, ale i význačným hnízdištěm mnoha druhů. Nejčastěji zde hnízdí racek chechtavý, husa velká, labuť velká, několik druhů kachen (zrzohlávka rudozobá), potápek a lysek. K vzácnějším druhům patří ledňáček říční, moudivláček lužní, kormorán černý, tenkozobec opačný, rákosník velký, čáp černý, motolák pochop aj.. Ve vodě roste žabník trávolistý, šejdračka bahenní a několik druhů rdestů. Břehy jsou lemovány porosty rákosu a orobinců, najdeme zde kosatec žlutý, šmel okoličnatý i porosty vysokých ostřic. Tichý pozorovatel může spatřit ondatru, hryzce vodního, užovku obojkovou, kuňku obecnou, rosničky, skokany i ropuchy. Rybníky slouží k produkci ryb, vyloví se jich na 330 tun ročně, z toho 90% kaprů, dále pak amur bílý, tolstolobik, lín, štika a candát. Břehové porosty jsou parkově upraveny a doplněny četnými výsadbami exotických stromů. Parkové úpravy využily prvky původní přírody a znenáhla přecházejí do volné přírody. Spolu s romantickými zámečky tvoří jedinečný krajinářský celek. Po březích rybníků vede cyklotrasa i trasa naučné stezky dlouhé 11 km s 8 zastaveními. Dva samostatné panely se nacházejí v lednickém parku. Na zámeckém rybníku návštěvníky nejvíc upoutává kolonie volavek popelavých a kvakošů nočních, která navzdory proudům turistů, kteří tudy procházejí, usídlila přímo u Minaretu. V Rybničním zámečku byla už v roce 1922 zřízena biologická stanice a od tohoto data zde probíhá soustavný výzkum.